Prilet do Istanbulu a navrat do Prahy (streda 25.3.)

Rano jsme prileteli pred patou a cekali na letisti do 11, kdy jsme meli letet, byla to uz celkem otrava, ale nejhorsi bylo, ze jsme meli jeste 2h zpozdeni a vyletali skoro az v jednu. To kdybychom vedeli, tak bychom zajeli jeste kouknout do mesta. Pred nastupem do letadla nam Lindy kamarad rekl, ze padla vlada, takze o duvod k navratu do zeme prolezly komousema min...

Nicmene jsme nakonec doleteli v poradku a kolem treti pristali v Praze. Je tady hrozna zima, vibec se nam zpatky nechtelo, ostatne jako vzdycky...

Singapur a odlet (utery)

Rano jsme sli na snidani, byla v cene prespani (20 ringitu na jednoho). Potom jsme vyrazili do mesta, prosli jsme indickou ctvrt k nekolika chramum a vlezli do metra a jeli do cinske ctvrti, kde je vyborny trh. Odtamtud jsme pesky vyrazili smerem do byznys centra, kde byla spousta mrakodrapu, ale hlavne obrovske tocici se kolo, ktere je umistneo u drahy, kde se jezdi formule jedna. Tomu jsme nemohli odolat a za 30 dolaru na jednoho si koupili listky. Jizda, nebo let, jak to nazyvaji, trvala pul hodiny, ale utekla hrozne rychle. Vyhled byl proste nadherny a na LCD v kabine se promitaly plany blizke obri stavby noveho pobrezi. Plus jste dostali kruhovou mapu s popsanymi stavbami v panoramatu a pristroj se sluchatky s komentarem, co vidite. Parada!

Pak sjme si skocili na vybornou veceri k mistnim stankum nedaleko a ja si konecne dal singapurske "narodni" jidlo cislo jedna chicken rice. Jde o osmazene kure, se zvlastni medove citronovou chuti obalu, opravdu vyborny. Pak jsme se jeste koukli na sochu rybolva, coz je symbol Singapuru a dosli do metra a presunuli se na letiste, kde Linda potkala spoluzaka ze skoly, ktery byl s kamaradem na pevninske malajsii, hrozna nahoda... Po vyzvednuti zavazadel jsem si na letisti dal jeste na zkousku hamburgera u Burger Kinga a byl obrovsky. Pak jsme se checkli, prosli kramy a sli na doutnik do moc peknyho baru na strese letiste, kde je jedine misto na koureni a zaroven pekna botanicka zahrada. Doutnik jsme nakonec nestihli a prisli jsme na boarding akorat na cas, kdyz zacinal. Dobrej timing :-). Let Boeningem 777 byl zase moc prijemny, Linda si sedla o radu dopredu, kazdy jsme se tak mohli natahnout pres tri sedadla. Zkouknul jsem Bonda (film nic moc, navic to proste neni Bond) a Maxe Paynea.

KK a odlet do Singapuru (pondeli)

Rano Linda vstala asi v pul sesty a fotila vychod slunce, dopoledne jsme snorchlovali, mne se loupala kuze po spaleni na nohach, tak mi ji cistici a dalsi rybky okusovali, objevily se i krabicove ryby a u sasanek byli hodne velci klauni. Ve 12 nas odvezl clun na pevninu, jeli jsme sami. Pak jsme skocili na jidlo u indu. Vyzvedli a prebalili jsme si batohy a vyrazili na trh s jidlem, ktery mel zacinat kolem pul ctvrty. Dorazili jsme na misto a videli, ze opravdu zacinaji - teprve staveji stanky na betonove plose velikosti skoro fotbaloveho hriste. To bylo blby, protoze jsem myslel, ze odjizdime v 17.55. Tak jsme vyrazili na mistni autobusak, odkud jezdi minivany na letiste. Celi zpoceni jsme tam dorazili a nekdo nam poradil cislo minivanu. Nasli jsme je a ridic nas hodil za 10 ringitu na letiste (taxik by stal 20). Tam jsme zjistili, ze jsem se spletl a letime az v 18.40, coz nas nastvalo, protoze bychom se jeste stihli najist na trhu. Na letisti to bylo na nic, bylo jen male pro AirAsia.

NAkonec jsme tedy vyleteli, pote, co jsme k letadlu dosli pesky a dorazili asi po dvou a pul hodinach do Singapuru, kde jsme premysleli, zda prespime na letisti, nebo vyrazime spat do mesta. Nakonec jsme si dali velky bagly do uschovny a vyrazili do mesta. Na letiste vede metro, kde jsme moc nechapali system automatu na listky s dotykovymi displeji, ale jeden mistni zamestananec nam to vysvetlil a rozmenil i drobne. Bylo to naprosto jednoduche, stacilo zvolit, ze chcete obycejne jizdne a na velkem dotykovem displeji se vsemi stanicemi zvolit, kam jedete. Vybral jsem tedy indickou ctvrt, kde jsme chteli najit ubytovani. Metro maji dost ciste, vubec je to na asijske pomery dost ciste mesto.
V indicke ctvrti jsme prosli dva hotely, ale nemeli nikde volny double room, tak jsme nakonec skoncili v dormu pro 12 lidi na postelich. Ale bylo to v pohode a krome Lindy, ktera byla jeste trochu nastydla, nikdo nechrapal :-). Spat jsme sli asi v pul dvanacty.

Ostrov Sapi a přenocovani na ostrove (nedele)

V nedeli rano jsme se sli zeptat na informace, jestli potrebujeme nejake povoleni na prespani na ostrove od spravy nar. parku. Moc o tom nevedeli, ale byli moc ochotni a informace nakonec po telefonu zjistili - povoleni nepotrebujeme.

Vyrazili jsme na nedelni trh, ktery se tahne asi 700m v ulici Jl. Gaya, tedy kousek od hotelu a primo v ulici, kde jsou informace. Zbozi hodne podobne tomu, co maji na night marketu (tricka, bryle, hodinky, zvirata a ruzne suvenyry) takze nic extra. Kupujeme si ale pekny cepice ve vojenskym stylu. Davame si dzus z draciho ovoce a cestou z trhu kafe.

Po 11 jsme dorazili do hotelu a dali jsme si veci na prespani na ostrove do jednoho velkyho batohu a druhy si nechali v hotelu a vyrazili na jetty. Tam jsme zjistili, ze musime zaplatit navic jeste 50 ringitu za to, ze nas vyzvednou druhy den, takze nas to celkem vyslo asi na stovku.

Vyjeli jsme tedy clunem na ostrov, kde bylo celkem dost lidi, byla nedele. Ale jinak slusne koraly a spousta ryb, ktere se nebali, dokonce nekolik pro nas novych druhu. Postupne vsichni odjizdeli.

Presto jsme se ale vydali na jinou plaz, ktera mela byt asi 800 m daleko, cestou jsme se tahli dzungli na vrcholek ostrova a zase dolu, byly kolem perfektni vyhledy. Nasli jsme dve plaze, zustali jsme na prvni, protoze u druhe kotvil nejaky clun s turistama. Bohuzel bylo na plazi vyplaveno celkem dost odpadku, takze nic moc. Navic se nebylo moc kde schovat pred pripadnym destem, takze jsme nakoneb zustali asi dve hodiny a za soumraku vyrazili nakonec zpatky na puvodni plaz. Cestou jsem diky tomu pozorovali nadherny zapad slunce z asi 30m utesu. Asi za pul hodiny jsme uz s celovkou za tmy dosli na puvodni plaz, kde je jsou i nejake pristresky a zakladna parku. Aspon jsme meli jistotu, ze nas nebudou pripadne otravovat zadni Filipinci, kteri by mohli prijet z jineho ostrova, kde je jejich pololegalni vesnice.

Jeste jsem se povaloval v teplym mori a plaval ve tme s celovkou a pak jsme snedli ovoce, co jsme meli - papayi a manga + smazene banany a zalehli na plazi a koukali na svitici mesto naproti na pevnine. Zahy nas ovsem zacali hrozne otravovat komari, tak jsme si zapalili spiraly. Jeste nas krome komaru vyrusili mistni zamestnanci parku, kteri byli na vetvi, ze tam spime jen tak a chteli nam pujcit stan. Pak nam asi 6x rikali, ze kdyz budeme neco potrebovat, mame se na ne obratit, ze maji hlidaci sluzbu, asi 20x jsem jim rekl, ze je to ok, tak vypadli. Pak nas probudilo krapani , tak jsme se uchylili pod strechu, ale ve vysledku to bylo zbytecne, nijak moc celou noc neprselo. Ale komari nam dali zabrat, jakmile dohoreli spiralky, byla jich tam spousta.

KK a ostrov Gaya (sobota)

Rano jsme vstali, nasnidali se a vyrazili na ostrov Gaya, coz je asi 20 minut od KK. Pri koupi listku mi prodavac ukazoval, ze nas hodi na jednu plaz a vyzvednou z jine, ale nerekl, ze je to asi tri kilometry dzungli, coz by nebyl problem, ale Linde je uz dva dny spatne, nastydla v autobusu z Tawau, v busech je totiz hrozna zima, maji nastavenou klimatizaci tak na 16 stupnu a prestoze jsme byli obleceny, tak ji zacalo bolet v krku a je nastydla, ale uz se to lepsi. Takze jsme planovali spis nechodici den. Navic se mi zezadu na stehnech loupe dost kuze a plavky mi to dost rozedrely, takze prijemna cesta.

Nakonec jsme se tam doplacali, prochazka to byla jinak moc pekna, vedla i mangrovnikovym lesem. Cestou jsme nikoho nepotkali a to ani na cilove plazi PP, kde byla i stavba narodniho parku, ale bylo vsude uplne prazdno. Takze jsme se natahli pod obrovsky strom, byl to prekvapive fikus a snorchlovali, napravo od mola byly slusne koraly.

Ve ctyri nas vyzvedl clun a snim jsme objeli i dalsi ostrovy a nabrali dalsi cestujici. Cestou jsem se bavil se starsim anglickym parem, kteri bydli sest let v Kuala Lumpur a zivi se jako ucitele, pry jsou puvodne z Manchesteru a kdyz tam prijedou, nechapou, jak tam nekdo muze byt :-).

Ted sla Linda na hodinovou masaz a ja pisu sem, za chvili mame sraz u more na rybim trhu, kde se zase nacpeme cerstvym jidlem. Zitra planujeme rano jit na nedelni trh a pak jet na blizky ostrov Sapi a tam prenocovat, tak uvidime, jak to vyjde.

Treky v parku Kinabalu a navrat do KK (patek)

Rano jsme vstali, ja jsem se vyspal dobre, az na to, ze me tri dny suzuje prujem, nasnidali a dohodli se, ze kvuli tomu, ze je Linde blbe, vybehnu sam nejdelsi a nejzajimavejsi skoro sestikilometrovou trasu nahoru k Power station, ktera je zhruba ve 2000m nad morem. Odtamtud se take pocita osmikilometrovy vystup na Mt. Kinabalu. Linda se mezitim bude placat dole v parku a v jednu jsme si dali sraz v restauraci naproti vchodu do parku.

Vysel jsem tedy na trasu, ktera vedla podel reky a byla nahoru od reky a sestup k rece dolu, takze celkem narocna. Skoro cela vedla po uzke cesticce zakousle v prudkem svahu, kdyby se clovek nejak nepochopitelne :-) zamotal nebo uklouzl, tak by se zritil dolu k rece a nemel by asi sanci. Cestou jsem potkal dva fotografy a nejaky par. Cela trasa je popsana jako na tri a pul hodiny, ja ji ale zdolal za dve, kdyz jde clovek sam, ubiha to, i kdyz v posledni nejstrmejsi fazi jsem toho mel plny zuby.

Nahore jsem omrknul branu, kterou se musi projit k vystupu na horu a kde kontroluji potvrzeni, (neplati tedy informace v pruvodci, ze se da dojit bez povoleni az do Laban Rata, odkud je to na vrchol asi 2 km). Jeden z planu byl, ze dojdeme sami do Laban Rata a pak treba vybehneme az na vrchol, to by teda neslo. Ale Linde bylo stejne blbe, tak je to jedno. Po asi pulhodine jsem se vydal dolu po trikilometrove silnici, ktera vypadala vyborne, jak se vinula pralesem, dole jsem si jeste odskocil na jednu stezku a prosel botanickou zahradu, kde bylo to same, co v dzungli.

Po jedny hodine jsem se potkal s Lindou a dal si obed - oblibene sweet and sour pork s ryzi. Vratili jsme se k hostelu pro velky bagly a sli k silnici stopovat autobus nebo minivan do KK. Nakonec po ctvrt hodine, kdyz uz Linda ztracela nadeji nam zastavil minivan a vzal nas tam. Dorazili jsme za mirneho deste a prosli v Gaya street dva plne hostely, nez jsme narazili na jeden slusny u takoveho zalesneneho kopce-jmenuje se Jane's home stay. Mame pokoj za 50 ringitu, sprcha a zachod spolecny. Btw. v pruvodci LP neni ani ta ulice nakreslena.

Davame se dohromady a vyrazime se prejist na vecerni trh, kde jsem si dal 300g steak z tunaka, obriho squida a Linda rybu snapper, pak kupujeme jeste spoustu ovoce, smazene banany a jack fruit a durian a jdeme spat.

Prijezd do Kota Kinabalu a odjezd do (ctvrtek)

Rano jsme dorazili do KK uz v pul paty rano, coz nas trochu prekvapilo, podle pruvodce mela cesta trvat 14h a ne osm a pul. V autobuse byla zase kosa, probudil jsem se a bolelo me v krku, vzal jsem si satek a pak uz to bylo dobry, Linda bohuzel nastydla a dva dny ji nebylo dobre.

Sli jsme teda na kafe pobliz autobusaku, ktery je pro dalkove autobusy na kraji mesta a pred sestou sli na autobus do centra. Tam jsme se trochu zamotali, protoze jsme nevedeli, kde autobus presne skoncil. Potom jsme sli na informace a ptali se na moznost vylezt na Mt.Kinabalu, kde nas poslali do centra firmy, ktera ma ubytovani na Laban Rata (kam se prvni den dojde a druhy den ve tri rano vyrazi na vrchol, aby se stihl vychod slunce, protoze se po vychodu slunce hora skoro vzdy zabali do mraku). Po nalezeni kancelare jsme zjistili, ze maji az od deviti, bylo pul osme. Sli jsme tedy na breh more, kde jsme si cetli a cekali. Linda si sla pak do more umyt ruce a smekla se po kameni a zajela do vody. Nemohli jsme se nesmat, bylo to jak z grotesky.

V devet jsme nabehli do kancelare a zjistili, ze nejlevnejsi prespani na posteli v dormu je za 220 ringitu i s nejakym jidlem, bez ktereho to nejde. Jeste horsi zprava ale nasledovala, kdyz nam rekli, ze nejblizsi termin je z pondeli na utery, coz je pro nas pozde, v pondeli vecer uz mame byt v Singapuru.

Protoze hory vypadaly nadherne (projizdeli jsme tou oblasti autobusem z a do KK( rozhodli jsme se do parku stejne vyrazit a projit aspon stezky plus pripadne udelat vystup v jednom dni. Vratili jsme se na informace a ptali se na ubytovani, v parku bylo moc drahe a navic plne, takze nam doporucili hotel asi 10 minut cesty od vstupu do parku za 30 ringitu na osobu za postel v dormu, tak jsme to vzali a pani nam to zarezervovala.

Dosli jsme na mistni stanoviste minivanu a jeden do parku sehnali, platili jsme 15 ringitu za osobu. Cekali jsme az se minivan naplni. Cesta byla dost dlouha, skoro tri hodiny, a v dodavce minimum mista, ridic celou dobu neco vypravel a zensky se porad smali, asi si delal srandu z cizincu :-).

Dorazili jsme do "hotelu" a ubytovali se a vyrazili do parku, kde jsme se informovali na vystup v jednom dni, je to mozne, vyjde tro na 300 ringitu pro dva i s pruvodcem, ktery byt musi a povolenimi. Ale jit bychom mohli jit az pozitri. Jdeme na obed naproti vstupu do parku, kde si davam sweet and sour pork. Nechavame rozhodnuti na zitrek. Prosli jsme skoro vsechny trasy v parku, krome nejdelsi, kterou nechavame na zitrek. Celkem jsme usli kolem deviti kilometru. Stezky byly dobre znacene a moc pekny, jsme ve vysce kolem 1000m n. morem, je tu prijemne klima a chodi se tu daleko prijemneji nez v dzungli dole.

Vecer jsem mluvil jeste s klukem, ktery to vylezl nahoru za jeden den, ukazoval mi video z vrcholu a vsude samy mraky, byly videt jen vrcholky okolo, ktere vycuhuji nad mraky. Bylo to pekny, ale Linde je porad spatne, takze to odpiskame.

Odjezd z Mabulu do Semporny a prejezd zpatky do Kota Kinabalu (streda)

Rano jsme vstali kolem sedmy a sli se podivat, jestli priplavali zelvy, ale byl stale odliv, takze melko a zelvu Linda zahledla az celkem daleko na mori. Protoze kolem jezdi cluny, je to trochu nebezpecne tam plavat, takze jsme si nechali plavani se zelvami ujit.
Dohodli jsme se se sefem longhousu, ze checkout udelame misto 12 az ve tri a sli snorchlovat k molu Scuba Junkies, kde je to nejlepsi a navic je to obehnano bojkama, takze tam skoro nejezdi cluny. Byla to zase parada.

Vratili jsme se do longhousu a dostali obed, i kdzy uz jsme ho nemeli zaplaceny, coz nas potesilo, tak jsme si aspon dali pivo, aby meli nejaky kseft. Po obede jsme sedeli na "terase" a pozorovali okolni zivot a cetli si. Po treti jsme vyrazili do Scuba Junkies a nechali si tam bagli a sli se podivat ke stankum do vesnice. Odpluli jsme nakonec kolem ctvrty a po pul paty byli v Semporne.

Tam jsme chteli zaplatit za cestu, ale slecna zacala vypisovat uctenku a pak se zacala venovat nekomu jinemu, tak jsme chvili cekali a kdyz se nic nedelo, odesli jsme, nechat se predbihat a cekat frontu na to abychom mohli zaplatit nam prislo uz trochu moc a hlavne jsme dost pospichali sehnat nejaky minivan do mesta Tawau.

To se nam povedlo a mysleli jsme, ze pojedeme hned, ale jeste se cekalo az se najdou dalsi pasazeri. Pred sestou uz jsem ztratil trpelivost a sel to popohnat, kupodivu se podarilo a vyjeli jsme. Chteli jsme totiz stihnout bus do KK, ktery mel jet posledni asi v osm.

Nakonec jsme dorazili do Tawau asi ve tri ctvrte na osm a hned nas capli nahaneci a koupili nam listky a posadili do busu. Autobud byl pro zmenu ve vybornem stavu a celkem luxusni, takze cesta ubehla prijemne, asi i diky tomu, ze nabizeli kazdemu prasky proti nevolnosti a na spani a ja si vzal a skoro se celou cestu nebudil. Cesta mela trvat podle pruvodce 12 hodin.

Ostrov Mabul III. (utery)

Vstali jsme po sesty a opet se objevily zelvy, se kterymi jsme sli plavat tentokrat s Lindou oba, videli jsme tentokrat zelvy tri. Meli jsme opravdu stesti na ubytovani, protoze to, ze se pobliz chodi past zelvy krome hostu a majitelu nikdo nevi! Kdyby to nekde zverejnili, maji tam porad plno...

Potom zase snorchlovani a odpoledne se mi dokonce podarilo objevit zelvu na druhe strane ostrova a asi 15 minut ji s Lindou pozorovat, byl to uplne jiny druh, byla mensi, strakata s ostrym zobakem a porad "ocumovala" koraly.Nadhera. Navic jsem cetl knizku ke kurzu potapeni PADI a zjistil, ze se dekomprese ma delat, jeste nez clovek uciti tlak v usich. Takze jsem to doted delal pozde. Opravdu to funguje a diky tomu jsem se potapel zhruba do ctyr metru. Zhruba 70m od brehu totiz konci relativni melcina tak do dvou metru, kde se krasne pozoruji koraly a nastava prudky terenni zlom, kde jsem se prave potapel a uvidel tu zelvu.

Do longhousu prijel malajsko-kanadsky par s dvema detmi a byli celi vyblazneni videt zelvu, ale byl odliv, takze melko a zelvy jsme jen zaslechli daleko na mori.

Mabul II. (pondeli)- plavani se zelvou a snorchlovani

Rano jsme vstali pred sedmou a vyhlizeli na terase zelvy a jedna se skutecne objevila. Pozorovali jsme ji asi ctvrt hodiny a zjistili, ze se tam chodi past na morskou travu. Pak jsem si skocil pro brejle a snorchl a sel jsem do vody za zelvou. Opravdu jsem ji nasel a chvili s ni ve vode plaval, byla obrovska jak stul pro ctyri lidi, byl to skvely zazitek. Potom jsem ji preci jen vyrusil a odplavala pryc, zelvy jsou strasne rychle.

Dopoledne jsme sli snorchlovat, byla to zase nadhera, odpoledne probehlo podobne :-). Potom jsme si prosli mistni vesnici a sli na veceri a po sezeni na terase a konverzaci s ostatnimi nekolika ubytovanymi sli spat.

Bylo to tam tak skvely, ze jsme se rozhodli zustat na Mabulu do stredy.

Ostrov Mabul I. (Nedele)

Rano jsme vyrazili s operatorem Scuba junkies na ostrov Mabul, mimochodem Semporna je zatim nejosklivejsi mesto, jaky jsme navstivili, nic zajimaveho a diky rezervaci s ostrovem Sipadan samej potapec a na ne navazany operatori, listek na rychly clun pro jednoho stal 50 ringitu, pluli jsme asi 45 min. Po vylodeni jsme odchytili typka ze SJ, ktery nas dovedl na druhou stranu ostrova do naseho ubytovani - longhousu.

Longhouse je na druhy strane ostrova ve vesnici domorodcu a je to dost skromne ubytovani, byla tam ale skvela rodina domacich a pohodova atmosfera, dum je cely postaven nad vodou, je tam i terasa, zer ktery se kouka na more a dolu do more na ryby a kraby, kterzch je pod longhousem spousta. Dostali jsme vyborny obed a pokecali s novozelandskym parem, ktery znal Prahu, ale hlavne nam rekli, ze tam rano pozorovali z terasy zelvy-karety.

Byl odliv, tak jsme se vydali po vzoru mistnich koukat, co kde v mori je, dosli jsme asi k reefu 500m od longhousu a pozorovali hvezdice a ryby. Za reefem rychle narustala hloubka, chvili jsem tam snorchloval. Pekny koraly tam byly, co bylo ale horsi, slunicko pekelne palilo, jsme skoro na rovniku a spalil jsem se i pres tricko z moiry.

Kdyz jsme se vratili, cekali jsme az polevi nejvetsi zar a kolem ctvrty jsme sli k jetty na druhou stranu ostrova snorchlovat. Par metru od brehu zacinaji koraly, ktere jsou jak rozkvetla zahrada. Obrovska rozmanitost koralu a ryb je zatim nejvetsi, jakou jsme kdy videli, coz je uz pomerne co rict ;-). Proste nadhera! Opravdu podmorsky raj!

Vecer jsme po setmeni koukali na more z terasy a najednou jsme slyseli zafuneni zhruba 15m od nas. Byla to kareta! Pozorovali jsme dve karety ve tme baterkou pri nabirani vzduchu nad hladinou asi hodinu, byl to skvely zazitek.

Ranni plavba a presun do Semporny (sobota)

Rano jsme vyrazili zase v sest na plavbu a rozsirili rejstrik videnych zvirat o krokodyla. Po snidani jsme vyrazili pryc a rozloucili jsme se s Janou a Zdenkem, kteri jeli do KK, aby leteli v pondeli domu.

My jsme se s Lindou vidali do mesta Semporna, odkud chceme na ostrov Mabul. Prijeli jsme zatim nejhorsim busem, ktery jel do kopce asi dvacitkou, asi ve dve a zjistili, ze cluny jedou az rano v osm. Ubytovali jsme se a vyrazime na Mabul snorchlovat az rano. Jsme v jedne z nejlepsich obalsti na potapeni na svete a podle toho to bohuzel vypada, na ostrov se neda dostat samostatne, ale jen pres potapecskeho operatora, stejne tak je to s bydlenim tam. Takze je vsechno dost drahy, jedna cesta clunem stoji 50 ringitu za jednoho a stejne tak ubytovani na Mabulu. Pobliz je ostrov Sipadan, o kterem se tvrdi, ze je na svete uplne nejlepsi, Cousteau o nem prohlasil jeste kdyz zil, ze takovy podmorsky zivot videl naposledy pred 35 lety. Na Sipadan ale nepojedeme, je to drahy a hlavne to ma smysl pro potapece.

Trochu premyslim o udelani si PADI kurzu, vyjde tady zhruba stejne co u nas, ale asi se na to z casovych duvodu vykaslu a udelam si ho treba nekdy v Egypte.

Ted zase mozna par dni budu mimo net. Po Mabulu planujeme presun do blizkeho mesta Tawau a let zpatky do Kota Kinabalu.

Kinabatangan (patek)

Rano jsme vstali v pul sesty, v sest se vyjizdelo na reku, nejdriv brutalne prselo, ale pak jsme videli stejna zvirata jako predchozi den vecer. Po navratu jsme se nasnidali a vyrazili na dopoledni trek, kde jsme moc yvirat nevideli, jenom hodne pijavic. Dorazili jsme k jezeru, ktere bylo doslova narvane rybama, stacilo do vody plivnou a hemzila se jich tam spousta.

Po obede jsme meli volno, tak jsme se Zdenkem zkusili sehnat vlasec a hacek a zkouseli jsme chytat ryby na zizalu, ale nic jsme nechytli. Vecer jsme ale par zaberu meli.

Na vecerni plavbe k videnym zviratum pribyl orangutan, coz je opravdu stesti ho videt. Zrovna si zacinal stavet na strome hnizdo pro prenocovani.

Vecer jsme sli spat nekdy po jedenacty, probirali jsme zkusenosti s ostatnima cestovatelama.

Odjezd z Kinabalu a prijezd k rece Kinabatangan (ctvrtek)

Rano jsme vstali v pul sesty a taxikem dorazili na autobusovy terminal. Bus jel v sedm a cesta trvala zhruba 4 hodiny a vinula nejprve se nar. parkem Kinabalu kolem hory, kde to vypadalo paradne, takze jsme se rozhodli na Mt. Kinabalu vylezt, pokud to stihneme.

Vylezli jsme z autobusu na jedne krizovatce, kde bylo x obchodu a restauraci a zhruba hodinu cekali na prijezd dodavky, ktera nas mela vzit na misto. Po dojeti do male vesnicky, jsme se k chatkam dostali lodi po rece nekdy kolem treti odpoledne. Ubytovani jsme byli v chatce se sesti postelema,

Ve ctyri byla prvni plavba, ktera trvala pres hodinu, videli jsme na stromech na brezich spoustu makaku, kahau nosatych a nekolik zoborozcu, orlu a dalsich ptaku. Obzvlast zoborozci (jsou i na fotce) byli perfektni. V pul sedmy nasledovala dalsi podvecerni plavba, kde jsme videli zhruba to same. Vecer jsme sli na skoro dvouhodinovy night walk do pralesa, ale videli jsme jen stira, zaby a par ptaku, vubec tyhle nocni pochody jsou z hlediska pozorovani zvirat o nicem, je lepsi byt na jednom miste a cekat.

Kota Kinabalu - ostrov Mamutik (streda)

Dnes jsme vstali v pul osmy a zacali zjistovat, zda se podari sehnat vylet na jednu z nejdelsich rek na Borneu reku do dzungle, coz se nakonec podarilo, zitra vyrazime v 7 rano autobusem smer Tawau. Po ceste by nas meli vyzvednout na jedne krizovatce. Kolem reky bychom meli stravit 3 dny a melo by tam byt spoustu zvirat, coz doufam, ze vyjde, protoze jsme zatim videli orangutany, varany, kahau nosate (ty jsou super), spousty makaku a divoka prasata vypadajici jako krizena s nosorozcem a spoustu ptaku. Doufam, ze ted uvidime aspon nejake zoborozce a pry tam maji byt i bornejsti sloni, ktere teda uvidime tezko (jde o nejmensi slony a je jich uz hrozne malo).

Potom jsme jeli na malinky ostrov Mamutik, ktery patri mezi ostrovy v blizkem narodnim parku a potapeli se cely den. Samozrejme jsem si zapomnel namazat zezadu nohy, takze jsem se pri potapeni spalil.

Vecer jsme se opet vydali na mistni night market, kde maji neskutecne mnozstvi cerstve nalovenych ryb a potvor a kousek vedle je delaji na grilech. Dal jsem si obriho squida a temer 300g steak z tunaka za 7 ringitu (tj. 42 korun), u nas by stal tak 500 Kc a nebyl by samozrejme cerstvej. Maji tam i spoustu sladkosti a ovoce a zeleniny, chodi tam jist pul mesta. Uz jenom kvuli tomu jidlu se sem proste vyplati zaletet.

Konecne jsem pred chvili koupil letenky zpatky z KK do Singapuru za 400 ringitu pro dva, kdybych je koupil vcera, byly by o stovku levnejsi...

Takze se ted minimalne do patku nedostanu k netu. Pak se bud vydame na vychodni pobrezi se potapet, nebo se vratime do KK a zkusime prece jen vylezt na Mt. Kinabalu.

BSB a presun do Kota Kinabalu (utery)

Rano jsme jeste v BSB vyrazili omrknout palac, coz je celkem blamaz, protoze tam neni skoro nic videt, ackoliv je vetsi nez Vatikan a ma pres 1700 pokoju. Cely rok je zavreny, az na par dni, a z dalky neni skoro nic videt.

Potom jsme vyrazili na velkou mesitu postavenou soucasnym sultanem, je nadherna. Rzchle jsme dobehli na express bus na ferry na lod na malajsky ostrov Labuan, ktery jsme opustili v 13h. Z nej jsme se divoce dostali jeste pres jedno mesto do KK kolem sesty vecer.

Potkali jsme se s Janou a Zdenkem, kteri jsou v KK par dni a planujeme tridenni vylet po rece, kde by melo byt dost zvirat. Bohuzel zjistovali informace o vystup na Mount Kinabalu a je to silene predrazeny, vypada to, ze to celkem vyjde k 1000 ringitu (x6= Kc), takze se na to mozna vybodneme. Davy Japoncu, kteri se tam s vypjetim svych chabych sil drapaji, protoze je to relativne lehce dostupna ctyrtisicovka, me take dost odrazuji.

Vecer jsme zasli na obri night market, kde maji mimo jine cerstve ryby a morske potvory, takze jsme se nacpali. Zitra zkusime zajistit tu akci na rece v parku Sungai Kinabatangan.

Divoky presun do Bruneje a vecer tam (pondeli)

Rano jsme se probudili v parku Niah, odkud jsme po chvili cekani sehnali taxika na krizovatku na hlavni silnici, kde je spousta obchodu, ale hlavne tudy projizdeji dalkove autobusy z jihu do Miri. V pul 11 jsme nasedli a dojeli do Miri, pri vzstupovani nam "pruvodci" odchytil jednoho Malajce, ktery jel do Bruneje. Sli jsme s nim zkratkou na autobus, ktery jel do brunejskeho Kuala Belait.

Cestou do hlavniho mesta bruneje BSB jsme celkem petkrat prestupovali, vcetne clunu, ale nakonec jsme kolem sesty dorazili. Bohuzel jsme prosvihli pochod sultana mestem, ktery byl rano aniz bychom o tom vedeli. Cestou jsme se seznamili se Slovincem, ktery se vecer mel setkat s jednim Brunejcem, tak jsme jeli jeho autem spolecne na veceri, kde jsme zkouseli i Ambuyat, coz je hmota podobna lepidlu z palmy sago. Predtim jsme se byli jeste podivat na velkou mesitu ve meste, ktyera byla uchvatne nasvicena, vubec cela Brunej se mi dost libila. Bohuzel jsme prosvihli pochod sultana mestem, ktery byl rano aniz bychom o tom vedeli.

Prijezd do Miri + Niah Caves (Nedele)

V nedeli se nam podarilo pres noc dojet do Miri (cesta trvala skoro 16h). Odtamtud jsme se vratili kousek zpatky na krizovatku pobliz Niah caves a taxikem dojeli do narodniho parku Niah, kde jsou obrovske jeskyne (jedny z nejvetsich na svete) a jeskyne s nastenymi malbami, tam jsme zustali pres noc.

Kuching I. + plaz Damai beach (utery)

Chteli jsme vstat rano, ale diky posunu a tomu, ze jsem v noci skoro nespal, jsme vstali az v 11. Nechtelo se nam byt cely den ve meste (puvodne jsme chteli jet rano na raflesii), tak jsme se dodavkou vydali na Damai Beach na pobrezi, do oblasti s horami a pralesy, vzdalene asi hodinu cesty.

Kuching II. - Raflesie (streda)

Ve stredu jsme vyrazili do blizkeho narodniho parku Gunung Gading podivat se na raflesii, o ktere jsme zjistili, ze zrovna kvete, coz je stesti, protoze kvete jen sest dni a nikdo nevi, kdy rozkvete. V parku nam celou dobu prselo, raflesii jsme bez problemu podle tipu z ustredi parku nasli (dokonce bylo kolem nekolik dalsich v jinych zivotnich stadiich) a sli se podivat jeste pralesem pod vodopad, kde kameny hrozne klouzali.

Raflesie je paraziticka rostlina, ktera nema ani listy a jeji kvet je nejvetsi ze vsech rostlin na svete.

Bako I. (Ctvrtek)

Rano v pul sedmy jsme vyrazili na mistni autobusovou zastavku, kde jsme cekali asi pul hodiny na autobus k mistu, odkud vyjizdeji cluny do parku Bako (jinak se tam dostat neda). Autobus byl mistni rozvrzana herka, jeli jsme asi hodinu.

Jeste pred nastupem do clunu jsme pobliz pozorovali v rece krokodyla. Cesta do parku vede po rece a nasledne po mori podel pobrezi pripominajici thajske Krabi.

Po prijezdu k zakladne parku, kde je pobrezi tvorene mangrovniky jsme se sli prihlasit na ustredi parku a nechali si tam veci a vyrazili na trek k jedne plazi.

Pobliz mola jsme videli skupinu kahau nosatych, jak se krmi listy mangrovniku. Cesta na plaz byla zpocatku strma, pak se presly vrcholky, kde byly plane se spoustou lackovek a klesalo se k nadhernemu zalivu s plazi sevrenymi skalami. Koupali jsme se asi 3 hodiny a pak se nechali odvezt clunem, ktery prijel na ustredi parku, protoze Jana se Zdenkem (coz jsou Cesi, ktery jsme potkali pri vylezu z letadla ze Singapuru) v parku neprenocovali a ve ctyri meli domluveny clun zpatky).

Bako National Park II. (Patek )

Rano jsme vstali v pul sedmy a vyrazili na trek do pralesa (trasa Lintang, zhruba na tri hodiny), v parku Bako je skvely, ye jsou videt vsechny stupne pralesa, kterymi se postupne vystoupa na vrcholky. Nahore jsme videli spoustu lackovek a vubec to tam vzpadalo vyborne. Po navratu jsme pozorovali makaky, jak se koupaji a po obede vyrazili clunem a autobusem zpatky do Kuchingu.

Pri cekani na clun jsme poyorovali nadherneho samce Kahau nosateho s poradnym nosem, ktery byl pobliz mola a krmil se listy mangrovniku.

Vecer jsme zasli do mistni rybi restaurace, kde si Linda dala celeho kraba (aniz by to tusila) a bojovala s nim asi hodinu (stal zhruba 20 ringitu).

Orangutani a odjezd do Miri (Sobota 7.3.)

Konecne jsme se trochu vyspali, museli jsme vcera zmenit hostel na hotel, ktery je drazsi ale vyborny, dostali jsme pokoj s tv, aniz bychom tedy chteli, koukali jsme na nejaky film s Brosnanem.

Dnes bychom meli odjet z Kuchingu podvecernim autobusem do mesta Miri, cesta ma trvat 16h, takze bychom tam meli prijet v nedeli rano. Po obede se jeste pojedeme mrknout na Orangutany, snad budeme mit stesti.

Cesta letadlem

Z Prahy jsme odleteli v 13.45 smer Istanbul, kde jsme cekali zhruba sedm hodin, nastesti jsme nahodou nasli uplne vzadu u restauraci zastrcenou TV s prenosem fotbalu, nerjdriv sel Bremy - Bayern a pak Atletiko Madrid Barcelona, oba pro me prekvapive skvelz zapasy, takze to uteklo celkem rychle.

Odletali jsme s malym zpozdenim po 23.45 smer Singapur, chztre jsme chteli sedet u nouz.vychodu a po usednuti nam doslo, ye mame sice dva metry mista na nohy, ale budeme bez filmu. Nastesti letadlo bylo ze ctvrtiny prazdne, takze jsme si presedli, dokonce jsme se natahli pres tri sedadla, takze cesta utekla skvele. Coz bylo i diky servisu Turkish Airlines, ktery byl zatim nejlepsi, co jsem zazil. Skvele jidlo a piti a dostali jsme dokonce i balicek s kartackem a ponozkama.

Ted cekame zhruba 4 hodiny na let do Kuchingu, odletet bychom meli za pul hodiny. Je tady 20h vecer.